Příběh guildy
"příště bude kniha"

        Příběh začal, před mnoha lety, když v temném koutě Ered Lithui zrodila se skupina zabijáků. Každý uměl něco, každý měl výjimečnou schopnost, každý měl chuť zabíjet bezbranné, každý byl silnější než ten nejsilnější. Společně vládli silou, která by celou Středozem zpustošila. Avšak jednoho dne, když vydali se opět lovit potulné rolníky, pobíhající v lesích a na polích v Rohanu, Gondoru či Eriadoru.  Při dunění kopyt svých černých koní, přejížděli řeku Brandyvína a najednou, z ničeho nic je přepadla tlupa gondorských Strážců, v čele s mocnými svého řádu, celá v bílém. Černí jezdci, nepřipraveni na tuto past, až na jednoho, padli. Na ten den asi nikdy nikdo nezapomene, Strážci tenkrát uštědřili mordorským jezdcům ránu tak hlubokou, že se většina zbylých černých jezdců, kteří v bitvě nebyli, dlouhou dobu schovávali do svých pouštních měst a ani se neodvážili vycházet. Porážka otřásla celým Mordorem, byla to nejdrtivější prohra od dob mocného pána Saurona. 

          Jediný přeživší, kterým byl čaroděj, si den co den opakoval jednu otázku. Jak mohli gondorští jezdci porazit takové zlo? Po několikaletém přemýšlení usoudil, že musel jejich skupinu někdo prozradit. A měl pravdu, v Mordoru byl prašivý skřet, který o všem věděl a poslal jiného aby prozradil jejich tehdejší plán. Když toto čaroděj zjistil, pomsta na sebe nenechala dlouho čekat, našel si skřeta a krutě ho mučil, posléze, když se dozvěděl co chtěl, i zabil. Pomsta ho nabudila k novému začátku, po tréninku, kterým každý den procházel, zdál se býti mnohem silnější než dříve. 

            Pomsta, kterou vykonal s jedním svým pomocníkem, kterého v tajemných místech nazývali jménem Sinaen, mu alespoň trochu vrátila to, co se tenkrát stalo. Zdaleka však ne tolik, co by si on sám přál. Každý den bloumal ve své černé věži, jeho věrný pomocník dělal vše, co dělat šlo a jen čekal, kdy se čaroděj konečně rozhodne k nezapomenutelné odplatě.

               Ten den na sebe nenechal dlouho čekat, při zabíjení divoké zvěře na severu Angmaru, narazili na skupinku mladých mordořanů. Se Sianenem si říkali, že jsou to nejspíš jezdci z Angmaru či haradští hrdlořezové. Po prozkoumání okolí se ke skupince přiblížili. Byli to nurnští jezdci, vyučení nazghulem, který taktéž tenkrát padl u brandyvínského brodu. Nyní se potáceli po Středozemi a hledali maso pro obživu. Čaroděj jim nabídl, zda se nechtějí přidat k němu, pověděl jim jeho příběh. Neváhali ani vteřinu, řekli čarodějovi, že prastarý příběh o pádu černých jezdců znají a chtějí se rovněž pomstít. S čarodějem jich bylo šest, učil je novým věcem a společně hledali další, kteří by se přidali k vyhledání Strážců Gondoru a jejich vyhubení. Vzniklo společenství zlých, nemilosrdných Mordořanů (říkali si The Wicked), které bylo připraveno zničit každého, kdo se jim postaví do cesty. Z jejich jmen šel strach a tudíž nebudou jmenovány. Třeste se!